Jan Vargulič
- Počet článků 208
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 731x
Jan Vargulič
V Lidovém domě teď vládne ten malej chlápek s brašničkou..
V Lidovém domě se dějí zvláštní věci. Do vestibulu přichází šéf strany Bohuslav. Přátelé (tak se navzájem oslovují), kteří jsou možná - kdo ví - jeho nepřáteli, mu tisknou ruce. Pánové Michal a Jeronym si netroufnou a ochomýtají se opodál. K odpuštění je ještě daleko. Oči Nejvyšího - upřímné a jasně modré - však těkají po chodbě ozdobené portréty velkých mužů z historie strany (alespoň si to představuji, nikdy jsem tam nebyl). Bohuslav se tváří trošku nepřítomně a stisky rukou jen mechanicky opětuje. Najednou se odkudsi vynoří drobný chlapík s brašničkou houpající se mu po boku. Docela po domácku ustrojený - s kšandičkami a ve flanelce, ještěže nemá bačkory. Bohuslav ožije. Střízlík radostně zacupitá a dostihne šéfa, jenž se mezitím vydal na pochod od hloučku svých satrapů, aby měl klid na rozjímání ve dvou..
Jan Vargulič
Jak se dostat k masu na kosti a k textu, který chci číst..
K masu na kosti dostaneme se ostrými zuby (případně zubními náhradami) a pomoci šikovných rukou a třeba i nože. Složitější cesta někdy vede k textu, jenž chci číst v internetových vydáních novin. Jejich vydavatelé nám kladou pasti, v nichž uvízneme, vykopávají jámy, do kterých spadneme, a staví zátarasy, přes něž stěží přelezeme.
Jan Vargulič
Rozpouštění sádla a rozpouštění sněmovny..
Rozpouští-li si žena vlasy a je pěkná a má navíc bohatou a lesklou hřívu, můžeme s obdivem vzdychnout a třeba i dvakrát..Jako kluk jsem býval občas hostem na domácí zabíjačce. Po ubití čuníka (tehdy ještě stačila rána palicí a přesné šmiknutí nožem) se rozpouštívalo sádlo. V kuchyni na plotně byl velký hrnec, v kamnech fajrovalo a na hrubo seříznuté desce stolu se krájely kostičky z plátů sádla. Někdy jsem s malou kudličkou snaživě pomáhal. Pan řezník v kostkované kazajce s kulichem na hlavě a s promaštěnou zástěrou kolem pasu mával kolem sebe velkým nožem a porcoval to, co z chudáka čuníka zbylo. Drželi jsme se od něj raději dál, přece jen už měl v sobě několik odlivek slivovičky. Konečným produktem rozpouštění sádla byly horké škvarky a ty já rád a po nich jsem se mohl umlátit. Teď už si je k jídlu dávno nedovolím..Tolik udylický obrázek (ovšem - pozor na ten nůž!) z dětství..
Jan Vargulič
Je jich devět a za nimi jde medvěd..
Těch devět opovážlivců, co chce dojít v lednu na Hrad a v něm se prodrat (každý sám za sebe - vítěz bere všecko) až do reprezentativních místností určených kdysi panovníkům a teď prezidentovi, investovalo do uskutečnění svého snu hodně. Vždyť se nejedná o málo. Minimálně o jejich pozdější státní pohřeb a o jedenadvacet čestných salv vypálených dělostřelci na Petříně (ty zazní naplno a dunivě i při inauguraci nového prezidenta)..
Jan Vargulič
Národ nadávající..
Nemáme je rádi..Politiky, umělce, celebrity i neznámé lidi z ulice, milionáře i chuďasy, majitele honosných sídel za vysokou zdí i bezdomovce polehávající v parku na lavičce, členy politických stran i lidi momentálně bez názoru. Nemáme je rádi..Vzdálené bratrance i sousedy na poschodí. Rozhodčí i hráče. Soudce i odsouzené. Restituenty i ty, co zdědili jenom zkažený vzduch. Poslance ze sněmovny i ty, co je tam a jinam poslali..
Jan Vargulič
Rumburk - "městečko, kde se zastavil čas"?
Říkám si tu formuli nostalgicky s Hrabalem a na konec věty pro jistotu připojuji otazník. Platí to samozřejmě jen pro mne a ne pro dramatický dnešek, kdy se události na severu Čech valí. Před padesáti a více lety jsem v Rumburku žil jako školák a byl to v jistém smyslu idylický čas (dnes samozřejmě vím, že život dospělých měl k selance daleko a že tu spousta lidí trpěla).
Jan Vargulič
"Drobný si nechte, pane premiér..."
"Dobrý den, pane premiér, mám tady u vás v trafice premiéru u premiéra. Se mi poved fór a že se ani nezasmějete. Nebuďte smutnej, tady máte moc dobrý flek. Kšefty se jen pohrnou, co lidí se na vás přijde podívat. Třeba teď moje Božka..Nestyď se..Zná vás jen z bedny.Uvidíme, jak to s váma půjde a prosím příště mi noviny dávejte do pravý ruky a písmenkama nahoru. Budu to číst, víme.
| předchozí | 1 2 | další |
