Bez konce porno je - zklamánať zvědavost má..(For your eyes only)

Asi dost neoprávněně nechal jsem se svést k parafrázi známého verše Karla Hynka Máchy, když jsem si v knížce Pavla Vašáka Šifrovaný deník Karla Hynka Máchy s jistými potížemi poprvé přečetl jeho dlouho obsahově utajované zápisky. S jistými potížemi proto, že předkládaný dešifrovaný text je psán jeden řádek běžným způsobem zleva doprava a ten další v opačném směru. Zvědavý a zvídavý člověk, aby si ukroutil hlavu..

Posuďte sami..Šifrované pasáže jsou v ukázce tištěny velkými písmeny..

"Ráno jsem psal v posteli až přes dvanáctou hodinu na Cikáních. Odpoledne měla být próba v divadle.

KOUPIL JSEM

ALZ LÚP AZ RETSLOPHÁN IROL ORP ELOD

TÉHO. PAK JSEM BYL DOLE AŽ DO PŮL DEVÁTÉ A

MITIZEM. TAVOLTNAR ÍJ MESJ LAHAMOP

JSEM JÍ NĚKOLIKRÁT FIKAL........"  (22.ŘÍJNA 1835)

Deník je z několika měsíců roku 1935 (přesně od 16.září do 6.listopadu) a je v šifrách, které v jeho části rozluštil už Jakub Arbes (to ještě Lori žila a jmenovala se Siehová). V úplnosti pak před skoro sto lety Karel Janský. V přítomné edici je publikována úplná dešifrace i s vyobrazením původních symbolů šifer.

Text zápisků není nijak dlouhý. Jedná se o 29 záznamů. 

V jubilejním máchovském roce - 1936 - vyslovil u nás tehdy žijící a působící badatel ruského původu Roman Jakobson myšlenku, že "Máchův deník je stejně básnickým dílem jako Máj a Márinka" a že kdyby Mácha žil dnes "uveřejnil by spíš deník.." Tehdy to byl názor do jisté míry provokativní, nyní mu dává vydavatelská a konec konců i čtenářská praxe částečně za pravdu..

A neplatí to jenom o Máchovi..

Mimo jiné to třeba dokazuje hlasování v každoroční anketě (hlasují samotní spisovatelé a vůbec kulturní činitelé) Lidových novin o titul kniha roku. V době popřevratové třikrát zvítězily deníkové záznamy - konkrétně Jan Zábrana - Celý života (1991), Ivan Diviš - Teorie spolehlivosti (1994), Pavel Juráček - Deník 1959-1974 (2003)..Navíc připočtěme, že jindy byly takto oceněny Magorovy dopisy (2006), korespondence Voskovce a Wericha (2007) a ještě jindy vzpomínky A.Mandělštamové..

Je tu alespoň z tohoto hlediska nesporně patrný určitý ústup od fabulace, od vymyšlených příběhů k bezprostřednímu záznamu životních faktů, které si samozřejmě autor vybírá, stylizuje, komentuje a hodnotí..

Já osobně jsem už v šedesátých letech rád čítal v časopise Tvář deníkové záznamy Jana Hanče. Byl to atletický reprezentant z doby předválečné, později trenér a taky ovšem básník. Jeho prozaické miniatury, na něž tu upozorňuji, knižně vyšly až v letech devadesátých s charakteristickým názvem Události..

A abychom nezapomněli na Máchu ještě jedna ukázka z jeho deníku:

"Já jsem povídal, že vyřkne něco pěkného, jako slunce světlo a růže vůni vydává - totiž, že o tom sama neví.

UVEČER JSME

AN IS ALHEL ANEČELS ;ÉFAK AN ILŠ AKTAM A CETO .AMOD ILYB

KANAPE; JÁ NA NI. TŘIKRÁTE JSME BYLI VYTRŽENI; AŽ PŘIŠLA

.UMOD MOTOP MESJ LEŠ OZRB .MOŠV OP OLYB KAP MECTO S AKTAM   (17.ZÁŘÍ 1835)