Pan Agassi a pan Graf - otcové slavných dětí - se seznamují..

Celkem banální situace..Sešli se dva postarší tatíci, aby se blíže seznámili, když už jejich dávno dospělé děti spolu se vším všudy žijí a chtějí se i brát. Sluší se přece navzájem se poznat, pohovořit, upozornit na rodinné zvláštnosti a třeba se i nějak originálně předvést. Byl to pan Mike Agassi, Američan, původem z Iránu, ale vlastně Armén, kdysi boxer ve welteru a dvojnásobný účastník olympijských her. Ten tu byl doma v baráku na okraji Las Vegas, městě heren uprostřed pouště. Na návštěvu z daleka přijel pan Peter Graf, Němec, kultivovaný člověk s dobrými vyjadřovacími schopnostmi, ale taky ovšem kriminálník (seděl pro krácení daní)..

Starý Agassi (69 let) se chce pochopitelně pochlubit, jak připravoval synka pro praktický život. Vytáhne proto z přístřešku svůj hlavní pedagogický trumf, monstrum, jež koupil a pak vlastnoručně upravil a vylepšil, nahrávací stroj, který velkou rychlostí vyplivuje míčky a přitom vydává strašný rámus. Synem není nikdo jiný než Andre Agassi, světová tenisová superstar..Jako kdysi, když byl malý chlapec, postaví tatík synka na druhou stranu sítě a dá mu do ruky raketu a poručí mu, aby odpaloval míčky. Ten musí chtě nechtě i před vzácnou návštěvou poslechnout. Do ukázkové hodiny se ostatně zapojí i Peter Graf. Docela se mu to zalíbí a křičí na Andreho: "Rychleji, rychleji.." a začne  mu vysvětlovat, jak má hrát forhend, přesně tak jak prý jej naučil hrát svou dceru Steffi, snad nejlepší hráčku světové tenisové historie..To už Andremu tuhne na rtech zdvořilý úsměv..

Oba otcové jsou chytlaví, temperamentní a se sklonem k vzteklosti. Slovo dá slovo a je tu spor a i hádka. Padne totiž zmínka o boxu a pan Graf (63 let) dá k lepšímu, že taky boxoval a že je větší a že tedy příštího švagra klidně knokautuje. Košile šly dolů a už se na sebe sápali a už napřahovali pěsti. Řvou na sebe - jeden německy a ten druhý asyrsky. Andre má co dělat, aby je od sebe odtlačil, tatíka i budoucího tchána. Nicméně návštěva se vydařila a oba otcové nadějných dětí (teď světoznámých třicátníků) se osobně seznámili.

Nahrávací stroj, Andre mu říkal drak, byl strašákem jeho dětství. Každý den sotva vstal, musel odpalovat míče. Bylo jich 2500 za den. Nahrávač byl nastaven tak, že míče dopadaly na kurt z výšky, a aby malého chlapce nepřeskočily, musel je odpalovat hned po dopadu a co nejrychleji (snad to mělo vliv na jeho pozdější hlavní tenisovou zbraň - return hraný těsně po doskoku míče).

Počty to byly docela jednoduché. Denně 2500 odehraných míčků, za rok jich bylo milion. Když už malý André fyzicky vůbec nemohl a bolela ho ruka, zasáhl míč úmyslně dřevěným rámem a přehodil jej přes plot. Otec se vydal balonek hledat a najednou tu bylo pár minut odpočinku. Tím rámem to muselo být proto, aby to vypadalo jako náhoda a ne úmysl.

To je situace vylíčená v knize Open (Otevřená zpověď)..

Napsal ji Andre Agassi ve spolupráci s publicistou J.R. Moehringerem.

V knize jsou zaznamenány i další uzlové momenty jeho kariéry..

V sedmnácti letech po serii porážek jde do parku ve Washingtonu a z kabely vysype před žasnoucího bezdomovce všechny své tenisové rakety. Několik set dolarů za kus. Už nechce dál hrát tenis..

O pár let později se nechává ostříhat dohola a radikálním způsobem narušuje svou imidž hippies-kluka v džínách a s dlouhými rozevlátými vlasy. Už nějaký čas se trápí s příčesky, jimiž zakrývá holá místa ve valem řídnoucí kštici, a bojí se, kdy mu na kurtu příčesek z hlavy sklouzne..

Nedlouho před třicítkou najímá jako trenéra Breda Gilberta, neoblíbeného hráče, jenž právě končí kariéru, a taky autora knihy Winning ugly (Škaredá výhra). Ten ho pak vede k efektivnější hře a říká mu, že nemusí být při hře nejlepší a dokonalý, stačí být lepší než ten na druhé straně sítě. S ním pak Andre získává několik dalších grandslamových titulů..

Ještě dříve je tu však drogová epizoda, k níž se v knize veřejně přiznává, a pak pád i v tenisové kariéře, kdy řadu měsíců objíždí ty nejmenší turnaje a šplhá se pak pracně zpátky nahoru.

Andre Agassi, jak čteme ve zmiňované knize, tenis nenávidí i miluje..

Spíše se však proklamativně a někdy i pro efekt hlásí k té nenávisti, ale kdo ho viděl při nedávné exhibici v Praze, ví, že už dávno je tam spíše ta láska..