Dům u čtyř sluncí a jednoho psa (fotoblog)

Čtyři slunce docela stačí. Jeden pes je ale někdy až moc, když s ním musíte rozespalý najednou o půlnoci na vycházku. Ten náš  - je to shiba inu - má u nás doma kromě brlohu na matračce i domeček pod židlí přehozené ručníkem a do něj si zaleze, když ho něco pobolívá nebo když zrovna nechce vidět ty své lidi..Vystrčí pak ven packy, čumák a pozoruje okolí a jen občas vyráží za poskytnutým sýrem nebo peláší řídit z jednoho z balkonů provoz dole na dvoře či na ulici. Občas zavyje v dvojhlasu s projíždějící sanitkou a přijde nám své psí situační hlášení naštěkat či navrčet..Mít psa znamená mít tak trochu i ty další, které na toho našeho reagují, přátelí se s ním nebo se s ním porafají. My se pak podobně seznamujeme s jejich páničky. Očmucháme se, prohodíme slovo dvě a jdeme svou cestou, pokud ji ještě známe..Těch cest je ovšem mnoho a mnoho je i psů..Na vodítku svět.Občas si zaštěkat... 

 Dům u čtyř sluncí a jednoho psa..

 Na kurt se psem záchranářem..

 Remíza..Jedno dítě se směje a jedno mračí.

 Kam jsem založil rodokmen..?

 Jede tu prosím vlak do Japonska? Pravlasti psů mého plemene..

 Jsem smutný pes a tlamku mám na kameni..Měkké na tvrdém.

 Šéfem ulice..

 Pes navigátor..

Jízdenku nemám, zuby ano, pane revizor..

 Jsem malý, ale ne nejmenší..

K čemu by nám,Ferdo, byl titul..? Takhle pět peněz.

 Jednou ty a jednou já..

Romulus a Rebus..

 Tak bych někoho sežral, mladej..

 Mají malého, bojácného  pejska a chrání ho nápisem..

 Pes nejsem, ale nechtěl bych tu scházet..