Jsme zas v čase Borgiů?

V době mediálních přetvářek a skrytých manévrů představuji si, jak by bylo sympatické, kdyby kandidát na významnou politickou funkci vystoupil s prohlášením, že kromě mocenské pozice potřebuje nutně (spěchá to!) i prachy a že i kvůli nim chce získat důležitý politický post. Třeba flek poslance a k tomu i předsedy sněmovního výboru (místopředseda je málo!). Rozvádí se totiž, manželka ho bere při finančním vyrovnání na hůl a nadto má  i náročnou milenku, o narůstajících potřebách dvou dětí a svých drahých koníčcích (bezmotorové létání!) ani nemluvě. "Lidi, voliči této země, pomozte," pokračoval by sympaticky ten upřímný člověk. "Ne, že bych já potom pomohl vám, na to budu příliš malý pán, ale čistě ze sympatie k mé osobě. Nikdy vám to nezapomenu. Tedy alespoň do doby zvolení.."

Situace by byla náhle přehlednější a volič by mohl se znalostí důležitých faktů odpovědně hlasovat. Řekl by si třeba, že uchazeč o jeho hlas je solidní člověk a žádný blázen s hlavou v oblacích. Toho zvolím, napadlo by dále voliče, zná reálný život a umí se v něm pohybovat. Žádný svatoušek a pokrytec, ale chlapík, jenž ví, co chce a jde za tím s ostrými lokty vpřed..

Konec konců stačilo by tu jen navázat na starší tradice. Byly doby, kdy se přímo předpokládalo, že hodnostář svou pozici využije ve prospěch sebe a rodiny. Příkladem tu může být Rodrigo Borgia, příslušník rodu s pošramocenou pověstí, jenž se stal v době vrcholící renesance papežem se jménem Alexandr VI. (v letech 1492-1503) a jako první ze svatých otců (někdy dost nesvatých) se přiznal k dlouhé řadě nemanželských dětí (mezi nimi i Lucrezia) a jako papež pak jmenoval nové kardinály a ti museli pořádně zaplatit za červený klobouk, odznak kardinálské hodnosti. Alexandr VI. si vybíral jednak ty, kteří mohli pořádně zaplatit, a jednak členy vlastního rozvětveného rodu.

Ceník červených klobouků:

Diego Hurtado  de Mendoza, arcibiskup ze Sevilly      25000 dukátů
Jaime Serra, arcibiskup z Oristana                              5000 dukátů  
Tomáš Bakócz, arcibiskup z Ostřihomi                        20000 dukátů
Pedro Isvalies, arcibiskup z Regia a správce Říma          7000 dukátů
Francesco Borgia,  arcibiskup z Consenzy                   12000 dukátů
Juan Vera, arcibiskup ze Salerna                                4000 dukátů
Ludovico Podocatharo, biskup z Capaccia                    5000 dukátů
Antonio Trivulzio, biskup z Coma                               20000 dukátů
Giambattista Ferreri, biskup z Modeny                        22000 dukátů
Amanieu d´Albret, švagr vévody Cesareho                  10000 dukátů
Marco Conner, z Benátek                                         20000 dukátů
Pedro Luis Borgia, bratranec vévody Cesareho             10000 dukátů