Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Julius Fučík - hrdina, či práskač? Nebo taky milenec načapaný oklamaným manželem (Bohéma).

1. 02. 2017 13:32:40
Ze sladkých časů sixties - bože, jak je to dávno - mám s Juliem Fučíkem nepřímo spojené dva momenty či řekněme rovnou zážitky, které se mi vepsaly hluboko do paměti a rád na ně vzpomenu... .

Jako student jsem býval o prázdninách (rané sixties) vedoucím na pionýrských táborech. Znamenalo to vždy tři týdny v dobré partě kolegů a kolegyň se spoustou zábavy, legrace i sportu (počítám v to i svěřená děcka, s nimiž mne to docela bavilo). Tábor nesl jméno tehdejšího národního hrdiny Julia Fučíka, ale moc se v něm neideologizovalo, přednost měl pohyb na zdravém vzduchu a hry všeho druhu. Ty prosluněné dny plné pohody (na deštivé nevzpomínám) si možná pořád ještě v sobě nesu. O pár let později, to už jsem měl diplom v kapse, jsem si pak ve výtečném literárním měsíčníku Plamen přečetl kapitolu z chystaného románu Tankový prapor. Jmenovala se Zkoušky z Fučíkova odznaku a napsal ji Josef Škvorecký, můj favorit mezi tehdejšími (i dnešními) spisovateli. Četba mne pobavila a rozesmála jako pak už nikdy nic tištěného na papíře.

Závěr šedesátých let znamenal mimo jiné bourání pomníků - těch pomyslných - a také odlupování kousků a někdy i kusů mramoru ze soch autorit, jež jimi najednou už nebyly. Začaly se trousit zprávy, že vše bylo jinak a že třeba Fučík na Pankráci při výslechu mluvil a zavinil neblahý osud řady později zatčených..

Fučík na motácích psaných na odřezcích papíru (vynášeli je ven dozorci Hora a Kolínský) ostatně přiznával, že něco řekl a že s vězniteli po týdnech bití a mučení rozehrál "vysokou hru", když je vodil po Praze za nos, a že tím zachránil řadu našich významných umělců. Prodlužoval tak i svůj život na Pankráci, i když na úplnou záchranu existence mohl v roce 1943 těžko pomýšlet. Píše o tom v závěru Reportáže: "Mlčet dál znamenalo nevyužít této příležitosti. Teď už bylo třeba něčeho víc, abych si mohl říci, že jsem na každém místě a v každé situaci plnil svou povinnost. Bylo třeba začít hrát vysokou hru. Ne o sebe - to bych musel hned prohrát -, ale o jiné. Očekávali ode mne senzaci. Dal jsem jsem ji tedy. Slibovali si mnoho od mého mluvení. Mluvil jsem tedy. Jak, najdete v mém protokolu. Zapomněli na Neumanny, Halase, Olbrachty. Dali pokoj české inteligenci.."

Motáky byly pak zakopány v zavařovací láhvi do země na dvorku u jedné statečné rodiny na Vysočině..Text se pak po válce objevil u Gusty Fučíkové a odtud putoval přímo do mocenského centra KSČ, kde si propagandisté brzy uvědomili jeho politickou.použitelnost..Text však byl upravován (vyřazeno doznání o "vysoké hře" s gestapem) a významový posun paradoxně odstartoval právě Rudolf Slánský, jenž si - než ho pověsili - užil podobné zacházení ve věznici komunistického ministerstva vnitra. Dříve však na VIII.sjezdu KSČ v roce 1946 ještě jako druhý muž vedení strany řekl: "Čtěte jen knihu Julia Fučíka Reportáž psaná na oprátce. Fučík líčí, jak ho nelidsky mučili, chtěli vynutit vynutit výpověď. Je znovu a znovu bit, je tak týrán, že jeho život visí na vlásku. A v těchto chvílích si vzpomíná na první máje v Moskvě,uvědomuje si, že není sám, že spolu s ním miliony lidí bojují poslední bitvu za svobodu člověka. Jsem jedním z nich, praví Julius Fučík, a být jedním z nich, jedním z bojovníků poslední bitvy, toť krásné. A toto vědomí mu dodává síly, že se nepoddal, že vydržel.."

Nečekaně s pochopením se vyslovil a Fučíka svým způsobem hájil Ferdinand Peroutka (1960,v emigraci), jenž mu jako ideový antipod jistě nefandil: "Ačkoli nepravdivá legenda dráždí, nezacházejme příliš daleko a nepravme, že Fučík byl zrádce. Nepochybně do konce života zůstal přesvědčeným komunistou. Nezradil, jen prozradil. Buď jeho bohémské nervy byly příliš slabé, aby dlouho snesly mučení. nebo tohoto milovníka života pojala divoká touha, že přece snad může zůstat naživu, a zaplatil za to. Nikdo se nemá dělat přísným soudcem nad situací, ve které sám nebyl. Co pravíme, není soud nad člověkem Fučíkem. Člověk není odpověden za odolnost nebo neodolnost svých nervů. Ale je to soud nad legendou, nad tím množstvím nepravdy, které je v komunistické historii.."

Jistě, Fučík byl milovníkem života. A taky žen a jako takového nám ho letmo a epizodicky představuje v TV právě běžící seriál Bohéma. Zdeněk Štěpánek, herecká hvězda první velikosti, nalezl doma in flagranti svou ženu právě s Fučíkem. Inzultoval ho a dokonce srazil ze schodů a.po válce s tím měl potíže (občas se prý ovšem svým činem mezi přáteli i chlubíval).

Autor: Jan Vargulič | středa 1.2.2017 13:32 | karma článku: 23.80 | přečteno: 1409x

Další články blogera

Jan Vargulič

Turecký med..Jak mi kdysi chutnal a teď už nechutná vůbec..

K divům mého dětství patřil chlápek s fezem na hlavě, jenž stál na pouti za pultem krámku, mával sekáčkem a ze špalku tureckého medu odsekával bílé plátky Balil je do papíru a chtěl tři kačky. A mluvil česky..

23.6.2017 v 10:00 | Karma článku: 35.11 | Přečteno: 2679 | Diskuse

Jan Vargulič

Jeden den Ivana Denisoviče, jak jej popsal a sám podobně prožil A. Solženicyn.

Ivan Denisovič Šuchov byl svým způsobem vzorným pracovníkem, fachmanem, jakých moc není. Uměl se postavit ke každé práci, a byl proto vážený. Měl ovšem smůlu, že své pracovní aktivity a iniciativy rozvíjel ve stalinském gulagu.

17.5.2017 v 8:18 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 604 | Diskuse

Jan Vargulič

Exekutorův Máj léta páně 2017..

Je l. máje 2017, je peněz čas. Babišův a Trumpův zve k ziskům hlas. Vilém a Jarmila (už dávno se vzali) žádají o oddlužení. Hynek je exekutorem a klepe jim na dveře a volá: "Je splátky čas..!"

1.5.2017 v 13:17 | Karma článku: 12.00 | Přečteno: 348 | Diskuse

Jan Vargulič

Lvi a lvice v africkém buši a jen tak volně tady všude mezi námi..

Lvi a lvice se nevyhřívají jen na africkém slunci (občas se z rozpáleného kamene zvednou a podniknou pokus něco ulovit), ale vyskytují se čím dál víc i v našich médiích. Nevidíme je, ale slyšíme o nich a čteme.

24.4.2017 v 14:42 | Karma článku: 6.34 | Přečteno: 218 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Vladimír Havránek

Čeští vojáci v Pobaltí?...samo že ano, ruský medvěd nezná hranic!

Jen zírám, kolik se tu vyrojilo bojovníků proti naší účasti v Pobaltí. Pokud by ruský medvěd zpozoroval, že nějaká hranice se kterou sousedí je méně chráněná, učiní obrovskou nenávist proti jeho občanům a území zaberou!

21.7.2017 v 21:48 | Karma článku: 8.51 | Přečteno: 112 | Diskuse

Petr Bajnar

Příběh „neúspěšného" vysokoškoláka

Žijeme v době, kdy zejména vzdělanější části populace vládne „kult úspěchu“. Knihkupectví jsou plná knih obsahujících rady, jak dosáhnout v životě a kariéře co nejvyšší postavení.

21.7.2017 v 17:48 | Karma článku: 19.33 | Přečteno: 643 | Diskuse

Hana Rebeka Šiander

Recenze audioknihy „Sense and Sensibility“ od Jane Austen

Kdo by neznal rozumnou Elinor, emocionální Mariane a roztomilou Margaret, sestry Dashwoodovy? Ano, tři dcery paní Dashwoodové z románu „Sense and Sensibility“. A co si dát knihu pro změnu v angličtině v MP3 v podání rodilé mluvčí?

21.7.2017 v 17:01 | Karma článku: 6.43 | Přečteno: 98 | Diskuse

Jiří Míka

Kořeny politické korektnosti nejsou v neomarxismu?

Dlouho mi vrtalo hlavou, jak mohou "progresivní" intelektuálové volat po utlačování mužů a vyzdvihování žen. Po utlačování bílých a propagování a skoro slepé toleranci k jiným národům. Kořeny ideologie "tolerance" to vysvětlují.

21.7.2017 v 14:22 | Karma článku: 30.38 | Přečteno: 807 | Diskuse

Eva Svobodová

Manipulace: proč se vede mediální kampaň ke "kauze burkini"?

Intenzivní mediální masáž kolem malicherné záležitosti pokračuje už druhý týden. Opravdu to někoho ještě zajímá, nebo je to testovací průzkum, kam až se společnost nechá převýchovně dotlačit?

21.7.2017 v 13:50 | Karma článku: 38.00 | Přečteno: 1150 | Diskuse
Počet článků 126 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 929

Nemýlím-li se (je to už pár let), živil jsem se (dobře i špatně) jako učitel. Mnohem raději se ovšem sám něco učím - může to být psaní blogů a čehokoliv nebo třeba liftovaný bekhend..Píši blogy i do Lidovek..

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.