Za 28 let dojíždění na pracoviště jsem si užil železnice a vlaků habaděj. Emil Hácha - jinak prý zdatný turista - nebyl jeho tak častým uživatelem. Jedna Háchova jízda vlakem však vstoupila do dějin našeho národa přímo tragicky..
Přesně před 78 lety nastoupil v 16 hodin 14. března 1939 v Praze do zvláštního vlaku prezident Emil Hácha, politik, právník a literát a taky už věkem předčasně sešlý člověk. Jízdenku si nekoupil, neplatil nic. Měl to grátis. Výlohy zatáhla vláda. Hitler, za nímž do Berlína jel a s ním se tam bohužel setkal, však jemu a celému českému národu vystavil tak mastný účet, že jsme se pod ním prohnuli a platili za něj životy umučených a popravených Čechů a nedoplatili se příští čtyři roky. Výsledkem schůzky bylo, že jsme se stali součástí německé říše jako Protektorát Čechy a Morava, ale o ochraně nemohla být řeč..
Na druhé straně nic tragického se nedělo na cestách vlakem se mnou. Za radostmi a starostmi vyučujícího a třídního učitele jezdíval jsem 28 let z metropole Hané do dvou severomoravských měst. Jen z očního kontaktu jsem důvěrně poznal každý baráček, každý strom u trati. Pamatoval jsem si i výpravčí, průvodčí a snad i revizory a taky některé spolucestující, co dojížděli pravidelněji i s jejich návyky a s tím, jaké četli noviny, co svačili, kde přistupovali a pak vystoupili.. .
S nástupem důchodu jsem přestal naráz jezdit a od té doby jsem až na pár výjimek ve vlaku neseděl
Stačilo mi to pro celý život...
14. březen 1939..
Nebyl mi tehdy ani měsíc věku (scházely tři dny).
Stihl jsem toho však hodně.
Za 27 dnů své existence být občanem dvou státních útvarů - Česko-Slovenské republiky a pak Protektorátu Čechy a Morava..
Zbytečně mnoho států na jednoho docela malého človíčka..
Kdo si to měl tehdy pamatovat?
