Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Turecký med..Jak mi kdysi chutnal a teď už nechutná vůbec..

23. 06. 2017 10:00:23
K divům mého dětství patřil chlápek s fezem na hlavě, jenž stál na pouti za pultem krámku, mával sekáčkem a ze špalku tureckého medu odsekával bílé plátky Balil je do papíru a chtěl tři kačky. A mluvil česky..

Pak jsem na Turky ve fofru života skoro zapomněl, až mi je ve vojenském učilišti pro záložní důstojníky připomněl kamarád z čety (taky Turek, ovšem jen příjmením, s nímž jsme šli do stráže). S ostře nabitým samopalem ještě starého typu hlídal na chodbě strážního domečku vězně a taky skříň, kam si odkládali opasky (já stál v té době v pozoru u vojenské zástavy pluku a bál se pohnout, i když se mi chtělo močit). Z nudy a možná i z deprese si kámoš Pepa Turek pohrával s páčkami na zbrani a najednou prásk a vyvrtal další díry do střežených opasků. Ve stejnou dobu - byly Vánoce - za ním z daleka přijížděli rodiče s čerstvě napečenými buchtami...

Oba ti Turci byli Češi. Chlap se sekáčkem i popleta Pepa se samopalem, co sám střílí..

O pár století předtím však úplně blízko odtud desetitisíce Turků (těch opravdových a ozbrojených mušketami i zahnutými šavlemi a taky děly) dobývalo Vídeň, hlavní město Habsburské monarchie, jejíž součástí jsme tehdy byli. Stalo se to roku 1683, tedy v tom hrozném století, kdy se proti lidem spiklo snad všecko. Od počasí (nejstudenější klima od počátku letopočtu), zdravotních rizik (morové rány znovu sužovaly lidstvo) až po politické poměry..Proběhla totiž první opravdu celoevropská válka - názvem i trváním třicetiletá - tentokrát vyvolaná náboženskými spory mezi katolíky a protestanty s nedozírnými následky. Hladové armády nájemných žoldáků (ti bojovali střídavě na obou stranách konfliktu) táhly krajem a loupily, znásilňovaly, vypalovaly, co mohly. A když už se zdálo, že je klid a od válek pokoj, zachtělo se tureckému sultánovi - ovládal celý Balkán - usadit se silou pevně a napořád ve střední Evropě. Naštěstí obránci Vídně odolali (pomohli tu Poláci) a zachránili Evropu, ale především naše předky. Znamenalo to zároveň bod obratu pro situaci na Balkáně i ve střední Evropě Za dvě stě let se stal z kdysi mocné říše "nemocný muž na Bosporu" (tak ji roku 1853 nazval ruský car Mikuláš I)..

Dnes je všecko zase jinak. Začalo to nenápadně po druhé světové válce. Z Turecka vyjíždějí do Německa mladí muži i tatíci v letech za prací a že jí bylo v rozbombardované zemi, co zavinila a pak prohrála válku, dost. Zprvu posílají vydělané peníze rodinám domů do vlasti, potom jim ale umožní německé zákony, aby příbuzní přijeli za nimi. A tak tu žijí už třetí či i další generaci tři miliony Turků, zapouštějí zde kořeny, mezi sebou však dál mluví rodným jazykem a vyznávají víru otců, tedy islám. K svého druhu expanzi tentokrát nepotřebovali zbraně jak jejich předkové, když ovládli Balkán a obléhali Vídeň. V nadsázce se někdy říká, že dobyli Německo kebabem..

Doma ve vlasti mají teď v čele chlápka, co chtěl být v mládí profesionálním fotbalistou. Škoda, že se jím nestal a pak třeba trenérem nebo funkcionářem. Místo toho zamířil do politiky a jako politik volí rázná slova a radikální řešení. A pro jistotu - ať mu to nikdo nekazí - chce vládnout sám. Já ho však vidím spíše za pultem, jak mává sekáčkem (je přece v každém ohledu sekáč!) a nabízí své zboží..

Děkuji, nechci..

Autor: Jan Vargulič | pátek 23.6.2017 10:00 | karma článku: 35.54 | přečteno: 2731x

Další články blogera

Jan Vargulič

Zrůdka..

K našemu pejskovi chováme něžné city a říkáme mu Zrůdka. On to stejně nevnímá a je mu to srdečně jedno. Pilně se věnuje zlobení všeho druhu a je v tom oboru mistr. Často mu taky říkáme hodný pes, i když jím není.

23.8.2017 v 8:55 | Karma článku: 17.54 | Přečteno: 412 | Diskuse

Jan Vargulič

Jeden den Ivana Denisoviče, jak jej popsal a sám podobně prožil A. Solženicyn.

Ivan Denisovič Šuchov byl svým způsobem vzorným pracovníkem, fachmanem, jakých moc není. Uměl se postavit ke každé práci, a byl proto vážený. Měl ovšem smůlu, že své pracovní aktivity a iniciativy rozvíjel ve stalinském gulagu.

17.5.2017 v 8:18 | Karma článku: 21.86 | Přečteno: 622 | Diskuse

Jan Vargulič

Exekutorův Máj léta páně 2017..

Je l. máje 2017, je peněz čas. Babišův a Trumpův zve k ziskům hlas. Vilém a Jarmila (už dávno se vzali) žádají o oddlužení. Hynek je exekutorem a klepe jim na dveře a volá: "Je splátky čas..!"

1.5.2017 v 13:17 | Karma článku: 14.27 | Přečteno: 351 | Diskuse

Další články z rubriky Osobní

Jiří Jiroudek

Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Zloba, závist, záštˇ...

Modlitba pro Martu je česká píseň z roku 1968, která se po vojenské okupaci 21. srpna, stala symbolem odporu českého národa proti vpádu vojsk komunist. paktu Varšavské smlouvy do komunistického(!) Československa.

23.8.2017 v 15:09 | Karma článku: 11.81 | Přečteno: 398 | Diskuse

Anna Rathkopf

Postřižiny aneb chemoterapie mě dolů nedostane

Nikdy nezapomenu na sestřičku při nabídce léčebnýho menu: "Některým ženám zůstane až padesát procent vlasů." povídala vesele sestřička. "Sakra, tak to jste mi to teda neprodala. To neberu." Povídám ještě veseleji já

21.8.2017 v 21:01 | Karma článku: 19.10 | Přečteno: 612 | Diskuse

Jiří Jiroudek

,,Malá" retrospektiva, aneb Jednadvacet, jednadvacet, 68/69

Něco historie, něco prožitků, pár ohlédnutí se za minulostí. Léta šedesátá. A ,,některá“ z dat, která velmi ovlivnila i poznamenala naší historii a osudy mnoha lidí. Několik generací. V mnohém až po dnešek. Takže kousek ze života

20.8.2017 v 23:20 | Karma článku: 10.21 | Přečteno: 277 | Diskuse

Andrea Špičáková

Útok v Barceloně pohledem z Katalánska

Je to sice už tři dny, co katalánskou metropoli ochromil zásah několika bláznů, kteří ublížili nevinným lidem, ale po návratu z Barceloně nedalekého Lloret de Mar bych okomentovala situaci, jak to vypadalo Katalánsku hodiny poté.

20.8.2017 v 20:53 | Karma článku: 29.04 | Přečteno: 1103 | Diskuse

Lucie Gavendová

Svět se mění a my s ním

Foukám do popela, který se rozlétává na všechny světové strany. Foukám do něj stejně, jako jednou někdo foukne do toho prachu, který zbyde po mě. Člověče, prach jsi, a v prach se obrátíš.

20.8.2017 v 14:30 | Karma článku: 7.68 | Přečteno: 254 | Diskuse
Počet článků 127 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 933

Nemýlím-li se (je to už pár let), živil jsem se (dobře i špatně) jako učitel. Mnohem raději se ovšem sám něco učím - může to být psaní blogů a čehokoliv nebo třeba liftovaný bekhend..Píši blogy i do Lidovek..

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.