Chodím ulicemi...

Chodím ulicemi a občas se zastavím, podívám se, ještě jednou se podívám a zmáčknu spoušť digi-foťáku. Některé z těch fotek - moc jich není - zůstanou a třeba i s textíkem. Pár slov..Pár vět..Je to o městě, v němž žiji, a lidech v něm..

Frajle jedna s taštičkou přes rameno, ale takový rohlíky nemá..Jsou z akce Otravte svého manžela.Ten můj je schroupne a  ani drobínku nenechá..

Na takové plátno, co jsem tu pro tak krásně vás napnula, nemaloval ani Leonardo. Ale ten byl spíše na ksichtíky..

Holky, řekl mi, že má doma ferari a taky manželku, co ho nechápe..A že jsem vyloženě jeho typ..Inteligentní blondýnu s šmolkově modrýma očima prý chtěl mít vždycky. A je spíš do rodiny..Já se asi na školu momentálně vyfláknu..Omluvte mě pro letošek..

Jsem taková staromódní stydlivka a za peníze bych se fotit nedala..Umělecký portrét to je jiná věc. Za ten bych miliónek vzala....

Teď jdu a nekoukám vlevo a nekoukám vpravo. Koukat se mají oni. Obdivovatelé. Mám jich tuhle celou složku. Jsou tu podle abecedy..

Spěchám, aby mi to nevychladlo..Ten můj to rád horké..A také pořád spěchá..Se vším..Ach, jo..,

"Holky, ta Hegelova Fenomenologie ducha.. to je počteníčko."  "Já zas raděj Schopenhauera.. Jde víc do hloubky.."