Neskrýval jsem jisté zklamání, těšil jsem se na velkolepý zážitek a nebylo nic. Jinak jsem ovšem ocenil (i žena, jež byla se mnou) zdejší vzdušné prostory (jsme v olomouckém špitálu), výbornou organizaci. Docela to odsýpalo, vakcína se podávala ve čtyřech ordinacích a pacient (většinou starší páni i dámy) si mohl přečíst na světelné tabuli, kdy přijde na řadu. Byla neděle, doslechli jsme se později, že jeden předchozí všední den se očkovalo v jediné ordinaci a byla tam docela mela a tlačenice. Ocenil jsem i milé sestřičky a vlídnou paní doktorku. Zvlášť však byla hodna obdivu fyzická kondice obou saniťáků, kteří si dali zabrat u nás v baráku při odjezdu a potom o hodinu později při příjezdu po mnou absolvované proceduře v nemocnici Třetí patro bez výtahu není žádná legrace a oni je absolvovali i s dosud živým nákladem.
Za tři týdny jdu (jedu) znovu. Těším se na jehlu hledačku, silné chlapíky ze sanitky, sestřičky i paní doktorku. Dáme zas řeč.
Bude to o velikonoční neděli, kdy křesťané slaví zmrtvýchvstání Krista. Já budu skromnější, doufám, že vše přežiju.