Jan Vargulič
- Počet článků 208
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 731x
Jan Vargulič
Tonda Penalta..
70 let se dožil Tonda Penalta. Někdy se mu také říká Antonín Panenka. Jeho největším kamarádem je německý brankář Sepp Maier, jemuž při finále ME v kopané šoupl z pokutového kopu míč doprostřed brány a znectil ho před celým světem
Jan Vargulič
V nejhorším případě berem ameriku..
Jsme partička tenisových nadšenců. Moc toho s raketou neumíme, ale tenis hrajeme rádi a rádi se při něm tak trochu škorpíme. Už jsme se - my starší hoši - dostali do let, kdy přicházejí problémy s pohybovým aparátem. Popoběhnem a hned nás něco píchne nebo zabolí. Poskočíme si a při dopadu si řeknem, mám ještě nohu? Vždy dopoledne jsme léta měli svého debla a nevážili si dosažených hodnot. Občas sice někdo ze základní sestavy nemohl, ochotně však zaskočil jiný a třeba to pokládal i za čest a výzvu. Dokonce čekávali na přilehlé tribunce náhradnící a žadonili o setík hry s námi a my je odháněli..
Jan Vargulič
Ti báječní muži a ženy s běžkami, malorážkou a dlouhým soplem..
Samozřejmě se mi už odmala ekluje, když někomu od nosu visí cosi nepěkného. Tuto nezpůsobnost toleruji v jediném případě. Biatlonisté (někdy i dámy), když jsem je začal v TV tak před 15 lety pozorněji sledovat, končívali v cíli vyčerpáni v hlubokém předklonu nebo sebou prostě praštili na zem a od nosu jim volně vysíval produkt nachlazení, jemuž se v zimě nevyhneš..Vyčerpanost na konci závodu zůstává dodnes, ale nazelenalý stalaktit či vodopád už vídám méně často. Pořád se však tu a tam najde upomínka let minulých. V tom fofru na běžeckém okruhu i mezi terči a u terčů prostě není čas a pomyšlení vytáhnout kapesníček s monogramem či bez a zbavit se nemilé ozdoby.
Jan Vargulič
Závod s hromadným dojezdem..
"Blázni s flintou lítaj po lese a na to se mám dívat," zchladil před lety mé nadšení z biatlonu tenisový parťák a ještě něco nepěkného na jejich adresu dodal. Asi bylo tehdy podobných odsudků víc. Dnes je biatlon divácky nejoblíbenějším zimním sportem a možná i ten přísný kritik (tenis už nehrává) visí očima na pěkné blondýně, co rychle běhá a většinou - ne vždy - přesně střílí. Jmenuje se Gabina. Nebo lépe Gabča.
Jan Vargulič
Rady laskavého fandy olympionikovi, jenž to bere opravdu vážně..
Milý olympioniku, dej do sportovního boje úplně všecko a jezdi při něm na lyžích pomalu, aby ses nezpotil a vítr z hor tě neofoukl. Občas se při závodě zastav, aby ses vydýchal a prohlédl si krajinu kolem. Je nádherná a ty nevíš, zda se sem ještě někdy vrátíš. Zalíbí-li se ti kousek lesa trochu bokem, klidně se k němu vydej a nevšímej si vytýčené trati. Tam budeš mít klid a vyhneš se řvoucímu davu. Zpět nepospíchej už proto, že tě v cíli nečeká nic dobrého..
Jan Vargulič
Kterak se naučit správně vyslovovat hlásku "ř"? (Vzpomínka na léto)
Netřeba k tomu školený logoped s erudicí a mnoha přístroji, ale docela postačí obyčejná tenisová raketa, ošoupaný míček (nového je škoda) a cvičná zeď. A taky určitá pravidelnost, s níž u ní budete cvičit údery. Dále to probíhá tak, že praštíte raketou do míčku - pořádně, máte svaly a nebaví vás pinkání -, míček přeletí zeď, a to je pravá chvíle pro nácvik správné výslovnosti. Vyrazíte kolem zdi s pokřikem "do řiti" a snažíte se, abyste uprchlý míček zastihli ještě v pohybu, než se schová v trávě či napadaném listí. Jinak ho těžko najdete a vy už jste k němu přilnuli.
Jan Vargulič
Olomoučané, opusťte Olomouc..
Jako se za třicetileté války uchylovalo obyvatelstvo i s dobytkem a tím nejcennějším (moc toho nebylo), co měli, do neprostupných lesů před řáděním zdivočelé soldatesky, mohli by občané města, jehož vedení místního fotbalového klubu rozprodalo své hvězdy konkurenci, vyklidit byty, domy a na protest proti tomu podlému činu (přímo zradě) prchat do prořídlých remízků v okolí. Tam pod hvězdami či temnou oblohou tábořit, poslouchat ohnivé řečníky a sepisovat petice, navlečeni do modrých dresů..
Jan Vargulič
Ze štrůdlu a z potu je Tourmalet..
Bájný a cyklistickými pověstmi opředený Tourmalet. Na tento pyrenejský horský velikán, obletovaný supy a možná kdoví i vrabci, šplhali jezdci na kolech - v pestrých závodních trikotech, vyhublí a s planoucíma očima náboženských fanatiků upřenýma dolů před sebe. Galejníci přikovaní tělem i myslí k ořům z ušlechtilých slitin. Pot jim stékal praménky po těle a dostával se do míst, kde štípal a vadil..
Jan Vargulič
Ty jsi Petra, to je skála..(Petra Kvitová a její fans)
Na učedníku a pozdějším apoštolu Petrovi - podle jména skále - chtěl zbudovat Ježíš svou církev. Fanoušci Petry Kvitové něco podobně pevného a trvalého spatřují ve výkonech i výsledcích své oblíbenkyně..Nekonečná je jejich důvěra v její tenisové umění. Nekonečná - ovšem jen potud, pokud vítězí a míče nechytatelně sází velkou silou do odkrytých prostor kurtu právě ničené soupeřky. Řeznice z Fulneku jí proto někdy říkají. Razance ovšem plodí i chyby a s nimi i horší výsledky. Tehdy prochází věrnost fandů zkouškou ohněm a mnohý z dosud nadšených neúspěch Petry nevydrží a láme nad ní hůl (či raketu?).
Jan Vargulič
Pan Agassi a pan Graf - otcové slavných dětí - se seznamují..
Celkem banální situace..Sešli se dva postarší tatíci, aby se blíže seznámili, když už jejich dávno dospělé děti spolu se vším všudy žijí a chtějí se i brát. Sluší se přece navzájem se poznat, pohovořit, upozornit na rodinné zvláštnosti a třeba se i nějak originálně předvést. Byl to pan Mike Agassi, Američan, původem z Iránu, ale vlastně Armén, kdysi boxer ve welteru a dvojnásobný účastník olympijských her. Ten tu byl doma v baráku na okraji Las Vegas, městě heren uprostřed pouště. Na návštěvu z daleka přijel pan Peter Graf, Němec, kultivovaný člověk s dobrými vyjadřovacími schopnostmi, ale taky ovšem kriminálník (seděl pro krácení daní)..
Jan Vargulič
Říkali mu Vova a taky šéf nebo lotr..
Je po válce, začínám chodit do školy a doma máme na kredenci rádio. Myslím, že dvoulampovku. Jednou u oběda jsem zaslechl, že právě popravují K. H. Franka. To si pamatuji přesně. Pak zase jindy slyším, že kdosi říká: "Jdu z hradu.." Později u babičky na vesnici (z okna výhled na hnojiště) mastíme karty a ke mně z mluvící bedýnky zaznívá, že je to nula nula a že hrajeme s Kanadou. To už jsem byl vědomostmi o kus dál a věděl, že právě probíhá zimní olympiáda a pyšnil se na ty naše. Zábrodského, Konopáska..Ještě jindy se v mlze nad jakýmsi kanálem (dnes vím, že La Manche) ztratilo letadlo s šesti našimi hokejisty. Je kolem toho poprask a spousta spekulací..