Píše se rok 1936 a chystá se olympiáda..Hrdinka seriálu je prominentní rozhlasová hlasatelka (prý s podmanivým hlasem), dr.Goebbels se u mikrofonu předklání a svádivě ji líbá do dlaně. SA-man zavelí: "Ruce na stůl" a prsty obou, co sedí naproti sobě u stolku, se na moment dotknou. Ona čeká jeho dítě a on je zmlácený antifašista toho času v koncentráku. Má to však dílčí happy end - krásnou hlasatelku platonicky miluje nemotora s konexemi u hitlerovčíků nahoře a soka v lásce dostane ven z lágru. Melodrama jak vyšité (ženina ospalost je ta tam). Majitel hotelu Adlon naříká, že kšefty nejdou a zapíjí smutek šampaňským..U nás doma pro změnu naléváme burčák. Po jedné hořčicové skleničce.To už trošku pospávám.
Pak se náhle situace přede mnou zkomplikuje a na obrazovce vidím ozářenou Letnou a řvoucí davy. Žena zívá, už ji to nebaví. Místo hajlujících Němců z roku 1936 jsou tu Češi a hlavně Turci..Dorazily jich sem na tribuny tisíce a nemají to ten večer lehké. Doma v Ankaře proběhl krvavý atentát se stovkou mrtvých a tady mají za úkol porazit Čechy, a tak zachránit kvalifikaci.
Přepínám..Znovu Německo..Hrdina klopýtavě prchá do bezpečí přes hranice temným hvozdem i s dcerkou..Na to se přece nebudu dívat..
Zpět na Letnou. Na co Češi nohama sáhli, pokazili..Vnuk Pavla Nováka, zpěváka a kdysi idolu mladých dívek, se podílí na dvou gólech, kvůli nimž jsme prohráli. Tak si svůj debut nepředstavoval.
Jdu spát s nepříjemným zjištěním, že se mi začíná někde vzadu v ústech viklat stolička..
Pod trenérem Vrbou ta jeho, na níž ve funkci sedí, zdaleka ne...
..