Julius Fučík - hrdina, či práskač? Nebo taky milenec načapaný oklamaným manželem (Bohéma).
Jako student jsem býval o prázdninách (rané sixties) vedoucím na pionýrských táborech. Znamenalo to vždy tři týdny v dobré partě kolegů a kolegyň se spoustou zábavy, legrace i sportu (počítám v to i svěřená děcka, s nimiž mne to docela bavilo). Tábor nesl jméno tehdejšího národního hrdiny Julia Fučíka, ale moc se v něm neideologizovalo, přednost měl pohyb na zdravém vzduchu a hry všeho druhu. Ty prosluněné dny plné pohody (na deštivé nevzpomínám) si možná pořád ještě v sobě nesu. O pár let později, to už jsem měl diplom v kapse, jsem si pak ve výtečném literárním měsíčníku Plamen přečetl kapitolu z chystaného románu Tankový prapor. Jmenovala se Zkoušky z Fučíkova odznaku a napsal ji Josef Škvorecký, můj favorit mezi tehdejšími (i dnešními) spisovateli. Četba mne pobavila a rozesmála jako pak už nikdy nic tištěného na papíře.
Závěr šedesátých let znamenal mimo jiné bourání pomníků - těch pomyslných - a také odlupování kousků a někdy i kusů mramoru ze soch autorit, jež jimi najednou už nebyly. Začaly se trousit zprávy, že vše bylo jinak a že třeba Fučík na Pankráci při výslechu mluvil a zavinil neblahý osud řady později zatčených..
Fučík na motácích psaných na odřezcích papíru (vynášeli je ven dozorci Hora a Kolínský) ostatně přiznával, že něco řekl a že s vězniteli po týdnech bití a mučení rozehrál "vysokou hru", když je vodil po Praze za nos, a že tím zachránil řadu našich významných umělců. Prodlužoval tak i svůj život na Pankráci, i když na úplnou záchranu existence mohl v roce 1943 těžko pomýšlet. Píše o tom v závěru Reportáže: "Mlčet dál znamenalo nevyužít této příležitosti. Teď už bylo třeba něčeho víc, abych si mohl říci, že jsem na každém místě a v každé situaci plnil svou povinnost. Bylo třeba začít hrát vysokou hru. Ne o sebe - to bych musel hned prohrát -, ale o jiné. Očekávali ode mne senzaci. Dal jsem jsem ji tedy. Slibovali si mnoho od mého mluvení. Mluvil jsem tedy. Jak, najdete v mém protokolu. Zapomněli na Neumanny, Halase, Olbrachty. Dali pokoj české inteligenci.."
Motáky byly pak zakopány v zavařovací láhvi do země na dvorku u jedné statečné rodiny na Vysočině..Text se pak po válce objevil u Gusty Fučíkové a odtud putoval přímo do mocenského centra KSČ, kde si propagandisté brzy uvědomili jeho politickou.použitelnost..Text však byl upravován (vyřazeno doznání o "vysoké hře" s gestapem) a významový posun paradoxně odstartoval právě Rudolf Slánský, jenž si - než ho pověsili - užil podobné zacházení ve věznici komunistického ministerstva vnitra. Dříve však na VIII.sjezdu KSČ v roce 1946 ještě jako druhý muž vedení strany řekl: "Čtěte jen knihu Julia Fučíka Reportáž psaná na oprátce. Fučík líčí, jak ho nelidsky mučili, chtěli vynutit vynutit výpověď. Je znovu a znovu bit, je tak týrán, že jeho život visí na vlásku. A v těchto chvílích si vzpomíná na první máje v Moskvě,uvědomuje si, že není sám, že spolu s ním miliony lidí bojují poslední bitvu za svobodu člověka. Jsem jedním z nich, praví Julius Fučík, a být jedním z nich, jedním z bojovníků poslední bitvy, toť krásné. A toto vědomí mu dodává síly, že se nepoddal, že vydržel.."
Nečekaně s pochopením se vyslovil a Fučíka svým způsobem hájil Ferdinand Peroutka (1960,v emigraci), jenž mu jako ideový antipod jistě nefandil: "Ačkoli nepravdivá legenda dráždí, nezacházejme příliš daleko a nepravme, že Fučík byl zrádce. Nepochybně do konce života zůstal přesvědčeným komunistou. Nezradil, jen prozradil. Buď jeho bohémské nervy byly příliš slabé, aby dlouho snesly mučení. nebo tohoto milovníka života pojala divoká touha, že přece snad může zůstat naživu, a zaplatil za to. Nikdo se nemá dělat přísným soudcem nad situací, ve které sám nebyl. Co pravíme, není soud nad člověkem Fučíkem. Člověk není odpověden za odolnost nebo neodolnost svých nervů. Ale je to soud nad legendou, nad tím množstvím nepravdy, které je v komunistické historii.."
Jistě, Fučík byl milovníkem života. A taky žen a jako takového nám ho letmo a epizodicky představuje v TV právě běžící seriál Bohéma. Zdeněk Štěpánek, herecká hvězda první velikosti, nalezl doma in flagranti svou ženu právě s Fučíkem. Inzultoval ho a dokonce srazil ze schodů a.po válce s tím měl potíže (občas se prý ovšem svým činem mezi přáteli i chlubíval).
Jan Vargulič
Jehla hledačka
Tak si mne ta jehla, lesklá a ostrá, mezi mnoha a mnoha lidmi našla, bodla a vpravila mi do ramene onen snad zázračný mok (pfizer). Zdvořile jsem se po chvíli zeptal, kdy se bude bodat, že čekám. Odvětili, že už se stalo.
Jan Vargulič
Četná pozorování
..rázu přírodovědného mívám sedě u svého puzzliště a vyhlížeje ven na blízkou (dosáhl bych rukou?) střechu od sousedního baráku a úzký proužek nebe nad ní. Nekonečná říše živočichů všech tvarů a forem je pro mne žel zredukována..
Jan Vargulič
Registrovanej
Díky výpomoci lidí tady okolo jsem šťastně (či nešťastně) registrovanej, mám své číslo (nikomu je neřeknu ani manželce), prý PIN, hluboko vpálené do ještě trochu živého masa jak to dobytče tam kdesi na už ne tak divokém Západě.
Jan Vargulič
Ach, léto
Při šumění topolů, vlastně jen jednoho, sedával jsem na balkonu - já kripl - uprostřed i na okrajích žhavého léta s knihou v ruce, sedával a pospával poblíž truhlíku, byl ve výši mé hlavy a pěstovali jsme v něm afrikány. Kde se..
Jan Vargulič
Pěkné okamžiky
Dívám se na ligový fotbal, zatímco žena vedle v kuchyni probírá sáčky a pytlíky s potravinami a vyřazuje ty s prošlou záruční lhůtou (já kupodivu procházím dále, i když jsem vlastnostmi taky pytlík). Poznamenávám k ní, že zápas..
Jan Vargulič
Dům holubí
"Mávání perutí víří prach./ Ptáci krouží a neznají strach,/ měl jsem rád starý dům, jeho práh.." Tak nějak zpíval kdysi Jiří Schelinger. My bydlíme už dvacet let ve starém baráku a kolem nás jsou seskupeny do nepravidelného..
Jan Vargulič
Drsně a velmi nevhodně
Až vymřou všichni, nikdo nám nebude kazit tak zvané reprodukční číslo tím, že infikuje někoho dalšího. Poznamenávám na okraj zprávy, že za včerejšek, kdy se v počtu nově infikovaných zadařilo (7722 nově nakažených), nám konečně..
Jan Vargulič
Štěstí
Bývaly doby (před rokem dvěma), kdy jsme mohli domácí štěstí rozhazovat kolem sebe plnými hrstmi a ještě dost zbylo. V koupelně totiž měl své stálé sídlo pavouček a pak přibyl ještě jeden. Teď už - možná s nástupem Covid krize -
Jan Vargulič
Šťastlivci
Přečetl jsem si z novinových titulků - dál jsem ze slušnosti očima nešel -, že nejbohatší Čech Petr Kellner zchudl letos o 57 miliard a přesto mu pořád ještě pár drobásků zbylo. My doma žijeme sice z ruky do úst (obvykle ovšem..
Jan Vargulič
Poezie v hrobě
I nejlepší poezie skončí jednou v hrobě spolu s těmi, co ji napsali, i když je samozřejmě ve svých čtenářích pořád stále živá. Rimbaud a Verlaine, dva tzv. prokletí básníci, po sobě stříleli, ale asi se i milovali a byl mezi nimi.
Jan Vargulič
Jan Werich s volebním lístkem
Pomalu, hodně pomalu, se prokousávám třísvazkovou Korespondencí V + W, kterou spolu vedli od počátku padesátých let, kdy Voskovec emigroval do USA. Už se dostávám téměř na poslední stránky a nějak se mi dál v textu nechce,..
Jan Vargulič
Vývoj Mikuláše
Už ne Milion chvilek, ale Tři tisíce statečných takovým vývojem prochází Mikuláš Minář, předseda Chvilek, jenž nyní dává svůj čelný post k dispozici a směřuje k založení politického hnutí, s nímž chce vstoupit do parlamentu.
Jan Vargulič
Doma je doma
Uposlechnu výzvu plukovníka Prymuly (je vyšší šarže jak já, pouhý nadporučík v záloze) shodou okolností i ministra všeho našeho zdraví, a s těžkým srdcem zůstanu o prodlouženém a deštivém víkendu doma. Je to ode mne velká oběť,..
Jan Vargulič
Kráska
Rád se dívám na ženské, upoutává mne jejich krása i nevypočítatelnost, dobrota srdce, ale i zrádnost. Vím, že si musím dát pozor, abych nenaletěl, ale upřímně řečeno mám k tomu naletění stále méně příležitosti a já bych tak rád
Jan Vargulič
Poezie je všude. I v Covidu 19
Dívám se právě na hlášení o Covidu 19 - co jiného taky že - a nevěřím svým očím. Stojí tam na obrazovce: "Covidu je hodně, ale je málo nebe..". Pak se podívám pozorněji a vidím, že zbytek posledního slova je skryt za postavou..
Jan Vargulič
Konzultantka
Dříve se tomu říkalo nevěra nebo mimomanželský vztah (pomíjím jadrnější výrazy). Zdá se mi, že pro tento fenomén se začíná prosazovat nové označení, totiž konzultantka. Aspoň jí prý je mladá sexy blondýna zaměstnaná u šéfa..
Jan Vargulič
Mít lokty..
Ze setkání premiérů a prezidentů států Evropské unie si toho moc nepamatuji (taky jsem tam nebyl že..), ale přece jen něco. Konkrétně ten moment, že jdou kolem sebe dva z těch mocných šášulů a vytrčí před sebe ostrý loket..
Jan Vargulič
Správce střech..
Na stará kolena jsem povýšil a vysoko nad hemžením lidí jsem správcem místních střech a vrchním velitelem zdejších poštolek a holubů a zjišťuji, že námi očima často navštěvovaná rodinka poštolek má prokazatelně nejmíň tři členy.
Jan Vargulič
Stav naprosté nouze...
Skončil nám "nouzový stav", a tak jsme se doma konečně pořádně rozšoupli. Měli jsme prima vycházku na balkon (tři kroky tam a tři kroky zpět) a pak po zdravém pohybu na čerstvém vzduchu s výhledem na blízké střechy..
Jan Vargulič
Kecy v kleci..
Už i my máme v rodině ztráty. Králda, jenž se s námi více než 10 let prochroupával životem, najednou není a klec je prázdná, Náš byt je taky klec a podobně i celé Česko je klíckou, ovšem nevím, jestli útulnou, ale žít se v ní dá.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 208
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 731x