Jan Vargulič
- Počet článků 208
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 731x
Jan Vargulič
Žili jsme na staveništi..
Na počátku štreky z náměstí Hrdinů na krchov se tady v Ol. měsíc a půl pilně pracovalo a nejezdily tramvaje ani auta. Hrdiny byli všichni. Nejvíc ovšem dělníci v oranžových overalech, co se právě v největších vedrech na opravě..
Jan Vargulič
Celý svět je tady u mne blízko.. (fotoblog)
Proti dřívějšku mi z něj trošku ubylo a má chůze je pomalejší a občas si kvůli životní rovnováze vypomohu holí (říkám jí berluskonka), ale dostanu se, kam chci, a zásadně nechodím, kam ještě nechci a na co i ve svém věku mám čas..
Jan Vargulič
Zrůdka..
K našemu pejskovi chováme něžné city a říkáme mu Zrůdka. On to stejně nevnímá a je mu to srdečně jedno. Pilně se věnuje zlobení všeho druhu a je v tom oboru mistr. Často mu taky říkáme hodný pes, i když jím není.
Jan Vargulič
Kterak se v hrdle naší ulice vzpříčil kamion...
Včera odpoledne měl jeden profesionální řidič nutkavý pocit, že jeho velký kamion je vlastně úplně malý a chtěl se s ním otočit tak říkajíc na čtyráku do protisměru a navíc v místech, kde je v naší ulici refýž. Asi někde něco zapomněl a chtěl se pro to urychleně vrátit. Lásku, kreditní kartu, děravý kanystr..
Jan Vargulič
Ovčáci čtveráci.. (fotoblog)
Ovčí rouno - oblíbená kapela ze zdejšího regionu - zahraje u nás na rynku občas grátis. Bývá to pro město a jeho obyvatele docela událost. Šlape jim to chlapům parádně a už si našli příznivce mezi hudbymilovnými Hanáky, jichž se vždy sejde velké množství. Ti skvělí muzikanti jsou sice už postarší strejci, ale když to zmáčknou, vibrují okna na náměstí i dušičky přihlížejících. Nohy se najednou dávají samy do pohybu a podupáváme si do rytmu všichni - staří i mladí. I sochy svatých na nedalekém sousoší Nejsvětější trojice ztratí svůj kamenný výraz a nachýlí se níže nad dlažbu náměstí, aby lépe slyšely..
Jan Vargulič
Želva z kovu a Achilles po hanácku..
Achilles nepředhoní želvu. K tomuto závěru došel kdysi starověký filosof Zénón z Eleje na základě spekulace, že mýtický hrdina sice hbitě dorazí tam, odkud startovala želva, ta se však mezitím odšourá o kousek vpřed, a tak to půjde v závodě dál a ona nikdy nebude dostižena..
Jan Vargulič
Poprubujem..(fotoblog)
I mladé a půvabné dámy staví život před nelehká rozhodnutí. Pak přicházejí na řadu rozevlátá a dramatická gesta. A občas potom i pár kroků vpřed.Stalo se na nejmenovaném náměstí nejmenovaného města na Hané, kde stále ještě stojí zbytek stánků od Vánoc a před nimi slibně rozestavěné soudky.Ledaskdo se tu zastaví a dá řeč.Fotil jsem soudky a dámy mi lezly do záběru. Hlavně rukama..Bylo to tak výmluvné, že jsem si řeč těla doplnil po svém..
Jan Vargulič
Nahoře i dole na Dolním rynku...
Po letech nicnedělání se v metropoli Hané na Dolním rynku kope. Ovšem opatrně a s citem. Zas jsem šel kolem a v prostorné jámě, co tu za pár týdnů práce vznikla, právě vyhrabávali kosti. Chlápek v červené vestě jich měl plný kyblík a ještě mu to nestačilo. Zkoušel to tedy s motyčkou a speciální špachtličkou o dva tři metry bokem. Jeho kolega v klobouku se sojčím pírkem přičapl a pánovi možná z dvanáctého století rejdil štětečkem někde pod nosem. Na zemi v hlíně se totiž rýsovala lebka a muž v hučce ji opatrně zbavoval nánosu zeminy.
Jan Vargulič
Prostě - Prostějov..
Činím tak s železnou pravidelností už pěkných pár let. Vždy v úterý na přelomu května a června nasedám v metropoli Hané do zeleně vyvedené škodovečky parťáka z kurtů (předtím se nechám od něj nedobrovolně v mači na dva sety porazit) a oklikou - vůz má svá léta i své mouchy - se pomalu řítíme žírnou rovinou cotodá vesničkami, kde už dlouho neviděli pořádné auto a teď si ho chtějí honem omrknout. Muži, ženy i děti ve svátečním nadšeně vybíhají na zápraží a mávají, my jedeme dál. Naším cílem jsou - jak jinak - zase kurty..
Jan Vargulič
Ulice U Jedné mince..
Byl první máj, čehosi čas, holubů na rynku zval k nakupování a k okukování hlas, jelikož tu bylo plno stánků. Ekologický jarmark rozložil na pultíky své zboží. Všehochuť a všehonechuť. Poprchávalo a bylo chladno. Docela blízko cvakaly zuby bližních i digifoťáky. Doma se sháněl můj deštník s děravým futrálem, na mne pořád ještě dost elegantní. Před orlojem náhle háj paraplat. Šraml se zbavoval šlágrů. Házel nám je k nohám a do uší..
Jan Vargulič
Bezhlaví přicházejí...
Mít hlavu není samozřejmost. O tom by mohl vyprávět, kdyby se to dalo, Ludvík XVI. i jeho manželka Marie Antoinetta. A taky Maxmilián Robespierre a Georges Danton. Občas jsem hlavu v životě ztratil, ale nikdy ne úplně. Obyčejně pro hloupost a z hlouposti..Ti lidé jdoucí po chodníku svou hlavu na ramenou pevně mají a za trest si proto dělají z lecčeho těžkou hlavu, jindy však jdou do všeho bezhlavě a hlava nehlava a třeba i hlavou proti zdi. Nechte na hlavě..
Jan Vargulič
Ulice U Akademikova lejna..(Chodím ulicemi VIII. Fotoblog)
Na počátku šedesátých let jsme za tímto rohem (viz fotku) my tehdejší studenti vždy zahnuli vlevo. Byla tam hospůdka Vegeta a nás tu čekaly vůně ze servírovaných jídel a taky pivo a rohlíky, a když jsme se rozšoupli, i gulášovka. Ten roh je zde nadále - nyní i s nápisem - i ulička vedoucí nahoru pár kroků k fakultě, ale študáci směřují úplně jinam už proto, že se v prostorách bývalé hospůdky mezitím vystřídala řada vzkvétajících a pak zase krachujících firem..
Jan Vargulič
Okno do dvora II (fotoblog)..
Ptáci, Psycho, Marnie, Vertigo, Zběsilost....Už z názvů filmů režiséra Alfreda Hitchcocka, klasika těch, co se rádi bojí, dýchne na nás něco zvláštního. A což teprve ze samotných filmů. Hotové orgie děsu, tajemna a napětí.. Jeden z jeho nejlepších opusů, kdysi mnou viděný, jsem si nepřímo a zprostředkovaně připomněl nedávno a ještě na něj myslím. Je to Okno do dvora (v originále Rear Window), příběh fotografa, jenž si zlomil nohu a je momentálně odkázán na kolečkové křeslo. Upoután na ně, z dlouhé chvíle vyhlíží z okna a pozoruje v jiném okně dění v bytě naproti přes dvůr. Leccos se tak dozví a zároveň si leccos domýšlí. Mihají se před ním postavy a siluety. Nakonec ho pohltí atmosféra příběhu, jenž si vykonstruuje. Příběhu o chystané vraždě...
Jan Vargulič
"Jedu v tramvaji a nějakej blb mě fotí.."(Chodím ulicemi VII. Foto)
Vlastně bylo to jinak. Slečna zabraná do hovoru s kýmsi pro ni důležitým a já, jenž jsem pro ni městský vzduch, jel v zadnějším voze. Vymyslel jsem si záběr na zpětné zrcátko a ona se mi tam holka přimotala. Jindy fotím třeba portál renesanční radnice a jako naschvál vstoupí do hledáčku babka s nůší klestí. Mám v hledáčku útulek pro bezdomovce a kolem jde byznysmen s naditou peněženkou. Vždycky se nachomejtne někde někdo a naruší symetrickou asymetrii zlatého řezu. Jsou s tím potíže. Asi by mi vyhovovala ledová pustina či poušť Gobi, ale to bych si brzy říkal, nejsou lidi. A jsou?
Jan Vargulič
Na robotu s bruslemi...
Život je samý paradox. K feudálům jsem nikdy moc nelnul a přitom v posledních dnech svým způsobem těžím z toho, co po sobě zanechali. Kolem našeho města i v centru jsou porůznu zbytky hradeb a sem tam i pevnůstky. Jedna se jmenuje Korunní a je korunou mezi fortifikacemi. A právě sdružení Muzeum olomoucké pevnosti připravilo na sklonku letošního roku bonbónek..
Jan Vargulič
Chodím ulicemi VI.
Je listopad a ulicemi se prohání vítr. Jdu za ním a beru foťákem, co po něm zůstalo. Domy, lidi, situace. Ten vítr nevyfotíš..Nepostojí..Je v něm neklid jako v nás..
Jan Vargulič
Chodím ulicemi V.
Těch ulic, co jimi chodím, je tu v městě hodně. Úzkých i širokých, rovných jak pravítko i klikatících se podobně hadu. Některé mění s každým politickým režimem jméno, jiné je hrdě nesou po staletí a činí tak dobře.
Jan Vargulič
Tenis - hra džentlmenů i sprosťáků..
Tenisový rok běží, ubíhá a už skoro uběhl. To nejlepší je pomalu za námi. Myslím - hra venku na čerstvém povětří a pod nebem jiskřícím sluncem. Snad máme před sebou ještě pěkné září a pak přijdou plískanice, napadalé listí, někdy i větve a kusy stromů a mokré míčky. A pak jednou třeba ke konci řijna stoupneš na kurt a noha se ti zaboří do antuky změklé mrazem. Míček nevyskočí a nevyskočíš ani ty. To už bude opravdu konec letní sezóny. Správce stáhne sítě a na železná vrátka dá pevný zámek. Šest měsíců na antuku nevkročíme...
Jan Vargulič
Dobří obři..
Máme tu na Hané novou atrakci. V nepřehledných zákoutích zdejšího parku pod hradbami objevili se obři. Vystoupili z hustého porostu a po prvních nesmělých krůčcích po křivolakých pěšinách je nyní vídáme už i na asfaltu mezi korzujícími páry i relaxujícími rodinkami. Rázem se zařadili mezi celebrity města..
Jan Vargulič
Pírka holubí..
Kolísavý zvuk flétny zaplňoval zvolna náměstí. Mladý muž v oškubaných kraťasech a oranžovém tričku postával na chodníku a před sebou měl pohozený klobouk a v něm se třpytilo pár mincí. Přivydělával si, ale na velké bohatství to zatím nevypadalo.
předchozí | 1 2 | další |