Vstavač polní je skromné kvítko, jež Jára Cimrman ordinoval na manželské problémy. Vstavač sněmovní se pak vyskytuje v britském parlamentu. Jsou to tamní poslanci. Ti v případě souhlasu s řečníkem vyskakují ze sedadel jak čertíci.
Chvilku pak nepohnutě postojí a zase sednou. Není to hromadný jev, ale tu a tam a každý jako by sám pro sebe. Dávají najevo souhlas s řečníkem a po pár vteřinách si bez jakýchkoliv emocí sednou. Je to velmi důstojné. Vůbec se tam poměry od naší sněmovny hodně liší. Poslanci jsou usazeni natěsno, dotýkají se navzájem lokty a běda, když je tam mezi nimi někdo tělnatější. Pohodlí veškeré žádné. Vepředu nemají pultík, kam by se vešly noviny, sklenička, notebook či dokonce rozbalená tlačenka. Nebo kam by mohla klesnout hlava životem znaveného zastupitele. Nezbývá jim nic jiného než pozorně sledovat řečníky. Ti hlavní jsou dva a řečnické pultíky mají naproti sobě v celkem úzké mezeře mezi lavicemi poslanců vládních a opozičních.
Tam tedy vstavač sněmovní, u nás pospávač, vyrušovatel, čtenář novin či přímo absentér sněmovní..
.A v obou zemích jsou zde volení zástupci voličů. Z porovnání poměrů ve sněmovně nevyplývá nic přímo o kvalitě práce obou zákonodárných sborů, ale přece jen to leccos naznačuje.
Na jedné straně u Britů podmínky přímo spartánské a na straně druhé u nás tak trochu kavárna s řízeným a usměrňovaným provozem..
Kavárna, kde hosté přicházejí a odcházejí, občas se pohádají a pak se zase na nějaký čas udobří..
U mě dobrý, šéfe..
Nebo ne?
