Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Julius Fučík - hrdina, či práskač? Nebo taky milenec načapaný oklamaným manželem (Bohéma).

1. 02. 2017 13:32:40
Ze sladkých časů sixties - bože, jak je to dávno - mám s Juliem Fučíkem nepřímo spojené dva momenty či řekněme rovnou zážitky, které se mi vepsaly hluboko do paměti a rád na ně vzpomenu... .

Jako student jsem býval o prázdninách (rané sixties) vedoucím na pionýrských táborech. Znamenalo to vždy tři týdny v dobré partě kolegů a kolegyň se spoustou zábavy, legrace i sportu (počítám v to i svěřená děcka, s nimiž mne to docela bavilo). Tábor nesl jméno tehdejšího národního hrdiny Julia Fučíka, ale moc se v něm neideologizovalo, přednost měl pohyb na zdravém vzduchu a hry všeho druhu. Ty prosluněné dny plné pohody (na deštivé nevzpomínám) si možná pořád ještě v sobě nesu. O pár let později, to už jsem měl diplom v kapse, jsem si pak ve výtečném literárním měsíčníku Plamen přečetl kapitolu z chystaného románu Tankový prapor. Jmenovala se Zkoušky z Fučíkova odznaku a napsal ji Josef Škvorecký, můj favorit mezi tehdejšími (i dnešními) spisovateli. Četba mne pobavila a rozesmála jako pak už nikdy nic tištěného na papíře.

Závěr šedesátých let znamenal mimo jiné bourání pomníků - těch pomyslných - a také odlupování kousků a někdy i kusů mramoru ze soch autorit, jež jimi najednou už nebyly. Začaly se trousit zprávy, že vše bylo jinak a že třeba Fučík na Pankráci při výslechu mluvil a zavinil neblahý osud řady později zatčených..

Fučík na motácích psaných na odřezcích papíru (vynášeli je ven dozorci Hora a Kolínský) ostatně přiznával, že něco řekl a že s vězniteli po týdnech bití a mučení rozehrál "vysokou hru", když je vodil po Praze za nos, a že tím zachránil řadu našich významných umělců. Prodlužoval tak i svůj život na Pankráci, i když na úplnou záchranu existence mohl v roce 1943 těžko pomýšlet. Píše o tom v závěru Reportáže: "Mlčet dál znamenalo nevyužít této příležitosti. Teď už bylo třeba něčeho víc, abych si mohl říci, že jsem na každém místě a v každé situaci plnil svou povinnost. Bylo třeba začít hrát vysokou hru. Ne o sebe - to bych musel hned prohrát -, ale o jiné. Očekávali ode mne senzaci. Dal jsem jsem ji tedy. Slibovali si mnoho od mého mluvení. Mluvil jsem tedy. Jak, najdete v mém protokolu. Zapomněli na Neumanny, Halase, Olbrachty. Dali pokoj české inteligenci.."

Motáky byly pak zakopány v zavařovací láhvi do země na dvorku u jedné statečné rodiny na Vysočině..Text se pak po válce objevil u Gusty Fučíkové a odtud putoval přímo do mocenského centra KSČ, kde si propagandisté brzy uvědomili jeho politickou.použitelnost..Text však byl upravován (vyřazeno doznání o "vysoké hře" s gestapem) a významový posun paradoxně odstartoval právě Rudolf Slánský, jenž si - než ho pověsili - užil podobné zacházení ve věznici komunistického ministerstva vnitra. Dříve však na VIII.sjezdu KSČ v roce 1946 ještě jako druhý muž vedení strany řekl: "Čtěte jen knihu Julia Fučíka Reportáž psaná na oprátce. Fučík líčí, jak ho nelidsky mučili, chtěli vynutit vynutit výpověď. Je znovu a znovu bit, je tak týrán, že jeho život visí na vlásku. A v těchto chvílích si vzpomíná na první máje v Moskvě,uvědomuje si, že není sám, že spolu s ním miliony lidí bojují poslední bitvu za svobodu člověka. Jsem jedním z nich, praví Julius Fučík, a být jedním z nich, jedním z bojovníků poslední bitvy, toť krásné. A toto vědomí mu dodává síly, že se nepoddal, že vydržel.."

Nečekaně s pochopením se vyslovil a Fučíka svým způsobem hájil Ferdinand Peroutka (1960,v emigraci), jenž mu jako ideový antipod jistě nefandil: "Ačkoli nepravdivá legenda dráždí, nezacházejme příliš daleko a nepravme, že Fučík byl zrádce. Nepochybně do konce života zůstal přesvědčeným komunistou. Nezradil, jen prozradil. Buď jeho bohémské nervy byly příliš slabé, aby dlouho snesly mučení. nebo tohoto milovníka života pojala divoká touha, že přece snad může zůstat naživu, a zaplatil za to. Nikdo se nemá dělat přísným soudcem nad situací, ve které sám nebyl. Co pravíme, není soud nad člověkem Fučíkem. Člověk není odpověden za odolnost nebo neodolnost svých nervů. Ale je to soud nad legendou, nad tím množstvím nepravdy, které je v komunistické historii.."

Jistě, Fučík byl milovníkem života. A taky žen a jako takového nám ho letmo a epizodicky představuje v TV právě běžící seriál Bohéma. Zdeněk Štěpánek, herecká hvězda první velikosti, nalezl doma in flagranti svou ženu právě s Fučíkem. Inzultoval ho a dokonce srazil ze schodů a.po válce s tím měl potíže (občas se prý ovšem svým činem mezi přáteli i chlubíval).

Autor: Jan Vargulič | středa 1.2.2017 13:32 | karma článku: 24.39 | přečteno: 1440x

Další články blogera

Jan Vargulič

S Klémou jsem měl dobře našlápnuto..

V roce 1951 - bylo mi 12 let - vyhrál jsem krajské kolo soutěže o nejlepší životopis Klementa Gottwalda. Visel nám ten pán ve třídě v rámečku na zdi a tvářil se nasupeně. O pár měsíců později visel i Rudolf Slánský, jeho přítel..

14.11.2017 v 9:17 | Karma článku: 19.58 | Přečteno: 514 | Diskuse

Jan Vargulič

Politik ve skříni..

Po dobrém obědě pustil jsem si na internetu Bulata Okudžavu a místo gruzínského barda na mne vykoukl nejmenovaný český politik a cosi drmolil. Znechuceně jsem odešel a začal u nás doma prohlížet skříně, jestli tam nemáme politika.

11.10.2017 v 10:01 | Karma článku: 7.80 | Přečteno: 202 | Diskuse

Jan Vargulič

Zrůdka..

K našemu pejskovi chováme něžné city a říkáme mu Zrůdka. On to stejně nevnímá a je mu to srdečně jedno. Pilně se věnuje zlobení všeho druhu a je v tom oboru mistr. Často mu taky říkáme hodný pes, i když jím není.

23.8.2017 v 8:55 | Karma článku: 19.38 | Přečteno: 518 | Diskuse

Jan Vargulič

Turecký med..Jak mi kdysi chutnal a teď už nechutná vůbec..

K divům mého dětství patřil chlápek s fezem na hlavě, jenž stál na pouti za pultem krámku, mával sekáčkem a ze špalku tureckého medu odsekával bílé plátky Balil je do papíru a chtěl tři kačky. A mluvil česky..

23.6.2017 v 10:00 | Karma článku: 35.72 | Přečteno: 2784 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Pavel Jurutka

O principech a komunistech pod pirátskou vlajkou

Tenhle rok divný. Tenhle rok není fajn. Odešel Leonard Cohen, odešel Wabi Daněk. A odešel další kus svobody. Totalita rozkopla dveře svojí neomalenou nabubřelou nohou a hned tak se nehne. Ta noha je Babišova.

22.11.2017 v 22:14 | Karma článku: 18.58 | Přečteno: 399 | Diskuse

Hatem Berrezouga

An Open Letter to Al-Jazeera from a Muslim living in Prague.

The Crazy and Shameful Reality of Islam and Muslim Leaders in the Czech Republic. Dear Al-Jazeera, Dear Mr. Heijmans, As a Muslim, I am outraged by the lies and the bias both Muslim community leaders, Raed Shaikh and Vladimir Sanka

22.11.2017 v 21:21 | Karma článku: 16.66 | Přečteno: 442 | Diskuse

Jan Pražák

Jak Maruška svým rozměrným pozadím učila cizinku slušnému chování

„Včera jsem tu svou macatou postavu fakt ocenila, Honzo.“ Maruška se zprudka posadila, až pod ní proutěné křesílko strastiplně zaúpělo. Proti svým zvyklostem si vysypala do kafe snad půlku cukřenky a dala se do vyprávění.

22.11.2017 v 20:38 | Karma článku: 25.40 | Přečteno: 666 | Diskuse

Pavla Temrová

Jak udělat z chudé babičky paní domácí a z dědy rentiéra

Přestože si senioři polepší vyššími důchody, mnoho z nich se bude i nadále uskromňovat, aby poplatili, co potřebují. Někteří by se ale mohli mít lépe. Řeč je o „zlatém vejci“, které není na první pohled vidět.

22.11.2017 v 16:23 | Karma článku: 11.04 | Přečteno: 911 | Diskuse

Josef Hejna

V zátoce sviní?

Záměrně to jméno v nadpise píšu malým písmenem, protože ty svině asi plavou v politice, ale kdo ví... Zátoka sviní je asi věčná.

22.11.2017 v 13:00 | Karma článku: 8.06 | Přečteno: 389 | Diskuse
Počet článků 129 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 928

Nemýlím-li se (je to už pár let), živil jsem se (dobře i špatně) jako učitel. Mnohem raději se ovšem sám něco učím - může to být psaní blogů a čehokoliv nebo třeba liftovaný bekhend..Píši blogy i do Lidovek..



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.