Za mých už dávno upláchlých studentských let říkali jsme slunci - nevím proč - Oskar a vítali jsme je všemi póry svých tehdy mladých pokožek..Včera vyšel na oblohu našich zájmů jiný Oscar a bylo to v Hollywoodu..
Přiznám se, že nemám příliš v lásce to umělé slunce, co bliká tam někde v už tak žhavé Kalifornii. To nafouklé nic s nesmělým, ale přece jen cílevědomým cupitáním po červeném koberci cestou nahoru tam na kýžené pódium, a tím pádem pak do příští přízně filmových producentů.
Abych však napsal úplně pravdu (to by se mělo), posléze rád zkouknu některé ty slavné bijáky a především muzikály se slavnými melodiemi a propracovanými tanečními výstupy. Mám tu na mysli samozřejmě West Side Story a taky My Fair Lady s nezapomenutelnou Audrey Hepburn. Oceňuji také úspěchy našich - Miloše Formana (zase muzikál Vlasy a něco jako skoromuzikál Amadeus) a samozřejmě i Jiřího Menzela, jehož Ostře sledované vlaky jsem v kině ostře sledoval už v čase sixties..
Na druhé straně netrpělivě čekám - je pozdní únor a snad pomalu konec zimy - až se naplno prosadí to pravé nefalšované slunce našich životů, ten pravý Oskar, jak jsme mu tehdy rozverně říkávali, a bude štědře cedit paprsky na všechny lidičky - plebejce i miliardáře, politiky i nepolitiky, prostě na ty,, kdo si vyjdou ven..
Mimochodem, letošní udílení Oscarů - neviděl jsem je live - nemělo chybu..Vlastně tu jednu velikou s přebreptem dvou hereckých legend W. Beatteho (čerstvý osmdesátník) a F. Dunaway. Bonnie a Clyde tu v jejich podání tak znovu vyloupili Hollywood (jinak též Svaté lesy) a zřejmě zase vešli do dějin kinematografie.
Chybu jim rád odpouštím..Neměla totiž chybu.. .
