Mít lokty..

Ze setkání premiérů a prezidentů států Evropské unie si toho moc nepamatuji (taky jsem tam nebyl že..), ale přece jen něco. Konkrétně ten moment, že jdou kolem sebe dva z těch mocných šášulů a vytrčí před sebe ostrý loket.. 

..a třískne jeho špičkou do podobně nastaveného lokte kolegy ve stejné funkci, ale z jiného státu. Přitom se před kamerami (ty jsou všude) tváří velmi přátelsky a rozverně, jako by byl na bujarém silvestrovském večírku. Není to tak úplně pravda, přítomné pohlaváry čeká dalších mnoho hodin jednání, jež nevede k cíli, tj. k dohodě aspoň na něčem kromě toho, že zítra se sejdou zas.

Ty ostré lokty, jimiž o sebe ti chlápci a ženy vesele třískají, jako by zároveň upozorňovaly, že jedním z důležitých pravidel dneška, a to na všech úrovních kariéry, je právě nutnost mít ostré lokty a prosadit se na úkor soupeře. Odstrčit jej nebo i srazit, aby už nepřekážel při našem postupu vpřed a nahoru.

Práce ostrým loktem je ostatně k vidění i ve sportu, konkrétně třeba při fotbale a hokeji. Výsledkem bývá u protihráče otřes mozku, fraktura končetiny a vůbec zranění, jež se léčí dlouhé měsíce. Na rozdíl od konkurenčních střetů v politice se tu podobné praktiky ovšem trestají okamžitě. Na hřišti je s hráči i rozhodčí, jenž prohřešky proti pravidlům okamžitě trestá. Vytáhne totiž žlutou či červenou kartu nebo posadí hráče na trestnou lavici a hříšník hned ví, na čem je, a příště si dá větší pozor nebo bude faulovat šikovněji.

Má bilance v tomto směru je žalostná. Své lokty jsem vždy držel těsně u těla z obavy, abych nikomu neublížil a on pak mně. Za více než padesát let intenzívního hraní tenisu jsem si nedokázal pořídit ani tenisový loket a teď už je na to pozdě.

Tenisové rakety leží v komoře a nikdo je nebere do ruky..