"Jsu neškodnej,"

drmolil človíček nevelkého vzrůstu, natažený u nás v třetím patře na lavici nastrčené mezi dveřmi od bytů. Byla ho tam troška, menší hromádka. Schoulený a i se skrčenýma  nohama prohnutý do esíčka. V kabátku myší barvy, s kapucí přehozenou přes hlavu slabě pochrapoval. Na chodbě byl citelný chlad. Ledoví muži dorazili husím pochodem i na Hanou a zde se už třetí den producírovali. A jej to zahnalo sem do baráku ve středu města. Prolomil naši kolektivní obranu sestávající se z věčně pootevřených vrat s hlásičem, netečné domovnice a řady řečných dam a uťápnutých mužů..  

Z bytu tam někde nahoře pod půdou vyšla žena se psem. Shodou okolností ta moje. Na lezavinu venku byli oba dobře vybaveni. Shiba inu hustým kožíškem přivezeným přímo z jeho vlasti Japonska a jeho doprovod téměř zimním oblečením  i s rukavicemi.  

"Zavolám policii," zahájila ona pokřikem rozhovor se stvořením na lavici..

Chlapík sebou ze spánku nervózně trhnul - něco hezkého se mu asi zdálo -, ale ležel dál a nemínil z tvrdého lože vstávat.

Mlel pořád dokola: "Jsu neškodnej..Jsu neškodnej." 

Vyšel jsem později. Už na lavici nebyl. Zvolil přijatelný kompromis a sestoupil o dvě patra níže. Moc si nepomohl - lehl si přede dveře největší semetriky zde, ženské od huby a od rány..Pokynul jsem nonšalantně novému známému, když jsem jeho brloh míjel, známost v komunitě homeless se může jednou hodit. Co máme, nemusíme mít věčně..Teplý byteček, postýlku a pravidelnou stravu s občasným přilepšením.

Nevím, jak to pak na schodišti dopadlo a nezáviděl jsem mu jednání a rozhovor s madam zatím ukrytou za dveřmi..Asi na něj šlápne a zadupe ho pod práh. Váhu na to má..

Pospíchal jsem totiž za neodkladnou záležitostí na nedaleké kurty. Moc jsem se netěšil. Mé údery zatím letos nemají správný směr a ani dostatečnou délku. Kondici teprve nabírám a psychika je v háji. Snažil jsem se, běhal, hecoval se. Před zápasem soupeře slušně pozdravil a vůbec byl zdvořilý.Podával mu míčky.

Nic nepomohlo, a tak jsem si sám pro sebe drmolil:  "Jsu neškodnej..Jsu neškodnej.."

Kolega vítěz se ani neosprchoval. Sedl na kolo a asfaltovým chodníčkem podél potoka a pak stezkou přes luka mířil k nedalekým jezírkům ponořit se do chladných vln..Činí tak za každého počasí a se zvláštní oblibou při teplotách blízkých bodu mrazu. Pak nám o tom v šatně vypráví a my jektáme zuby..

Mířil jsem domů.

Ozýval se prázdný žaludek.

Bylo to toho dne, kdy republikou běžela v médiích  (i od úst k ústům) zpráva, že zatkli doktora Ratha. Vyslechl jsem si ji u oběda. Měli jsme nudle s vajíčky a dostal jsem nášup..

Napadlo mne u kávy (malý zákusek na okraji talířku), jestli říkal těm, co mu nasazovali klepeta (tlačila ho na jemných doktorských rukách):

"Jsu neškodnej. Jsu neškodnej.."