Králičí hřbet bez kosti, nebo k obědu raděj sladkosti..?

V nejmenované ulici nejmenovaného města, které snad není ani na mapě a určitě neexistuje, jsme žili poklidně a nic zvláštního se nedělo. Lidé ráno vstávali a večer zpravidla do stejné postele ulehali spát. Vládly nám tu dobré stereotypy a pravidelné návyky. Slunce, když zrovna chtělo, ráno vycházelo a nedaleko odtud za vysokou zdí večer zase unaveně zapadalo. Lidé si přečetli noviny, podívali se na TV a hned věděli, proč a komu mají nadávat. Samozřejmě ne sobě. Občas někde upadl kus zdiva, jindy člověk. Tramvaje projížděly a auta se řítila roklí ulice. Bylo v ní (a dosud je) z jedné i z druhé strany plno krámů. Všecko jsme měli po ruce. Dokonce i flamendři místa, kde se mohli napít. V jednom z obchůdků se prodávalo maso. Hodně masa.

Sečteno a podtrženo - je to dobrá ulice. Vede ke hřbitovu..

Život je tu trošku nuda.

Nic se nemění..

Je to však pár dnů, co se na rohu objevil nový obchod s masem. Hospodyně s taškami zůstávají na moment nerozhodně stát a pak jdou okouknout situaci k těm novým, co se tu zakoupili. Posuzují ceny, prostor, přívětivost prodavaček. Ty jsou čiperky a starají se i o lesk a čistotu výkladní skříně..

A co my doma?

Dnes si dáme nudle s mákem.

Já je moc rád..